první rok je za námi!!! ...malé shrnutí... :-)
18. 3. 2011
Ahoj všem,
nedávno jsem si vzpomněla, že po mém odstěhování na jih, jsem vám nějakou dobu psala takový e-deník. Trochu mě mrzí, že jsem tohle samé neudělala i v případě Pepíčka. Tak sice s ročním spožděním, ale přece.
V těhotenství jsem byla dokonale teoreticky připravená na porod a všechny jeho fáze, trvalo mi to fakt 9 měsíců, než jsem to všechno nastudovala, kdyby mi někdo řekl, že bude trvat 2,5 hodiny, tak se na to vyprdnu. Přitom na netu všude psali o 36ti hodinách ukrutných bolestí... I moje máma prej rodila dva dny... no mami :-) po kom to mám :-) No a pak jsem ale nestihla nastudovat, co bude po tom :-) po příchodu z porodnice jsem zjsitila, že mi "NĚCO" zapomněli říct, ani brožuru jsem nedostala a knížku MOJE DÍTĚ nemáme :-)
Ale jo, bylo to fajn, zvykla jsem si, že vlastně nepotřebuju jíst, pít, protože můžu místo toho spát, když usne pepíček :-) bomba :-) ...ale...
... přežili jsme všichni 3 první rok. Pepča ho měl teda z nás nejvíc náročný, během roku se musel naučit zvedat hlavičku, přetáčet na bříško, zpátky na záda, pérovat na kolínkách, plazit se a lézt, sednout si, stoupnout si a 11. ledna udělat svoje první krůčky sám bez opory. Je to šikula. My rodiče jsme oproti němu děsný "nýmandi", my mu jenom umíme všechno zakazovat, nechceme ho celý den nosit na rukou, nenecháme ho dělat espresso s našlehaným mlékem a péct štrůdl na 220°C :-)) chceme se koukat na jiný programy než jenom na Óčko, Mrňousky nebo MTV... děs! Jsme fakt bezcitný... :)
Když jsem byla těhotná, měla jsem kupu pžedsevzetí, co všechno budu dělat, z čeho nikdy neustoupím a jak budu přísná a důsledná. Teď už je pepčovi víc než rok a já zjišťuju, že si občas nechám skákat po hlavě, nechávám se mlátit pet lahví od coca coly, místo toho, abych byla ta přísná matka, tak "tytyty" na mě dělá moje dítě... :-)). Na něco teda poslechne, ale bohužel jsem to u nás doma já, kdo vždycky musí zvýšit hlas. Já řeknu důrazně nenene'!!!, pepíček se podívá na tátu a táta mu něžně řekne - no, pepí, co ti řekla maminka?? když ho plácnu přes ruku, tatínek mu na ní dá pusu... chjo, nic mi neříkejte, mám to těžký...:-) Jako malá jsem děsně nenáviděla punčocháče (hlavně teda krepový - blééé) a teď jak je pepčovi ráda oblíkám (ale ne krepový). A co jsem si řekla, že nebudu nikdy svýmu dítěti dělat? Nikdy ho nebudu utírat na tváři nasliněným kapesníkem, jak mi to dělala máma před školkou!!!! Noooo, myslím, že naposledy dnes odpoledne jsme měli tuhle kosmetiku :-)
Podobný je to s udržováním čistoty :-) první měsíce jsem po bytě lítala s dezinfekcí na hračky ve spreji, ruce jsme si myli dezinfekcí bez opachování, vytírala jsem i několikrát denně (nejdřív jar a pak savo prim). Teď? když pepču vidím, jak nám zblízka zkoumá boty, ochutnává smeták a jiné podobné atrakce, tak to řešit přestávám a pořád si opakuji, že to dělám pro posílení jeho imunitního systému...Stejně tak s vytíráním - s trochou nadsázky to jde říct tak, že dokud se nelepíme k podlaze je to oukej :-) Ale vysáváme denně, i několikrát :-) když pak svoje dítě vidím, jak po bytě lítá s utěrkou a vehementně něco utírá, tak si říkám, že bych se nad sebou měla zamyslet, vidí i takový ty mini smítka a významně mi je vždycky přijde ukázat ("Mami, ty seš ale prase!" - radši nechci vědět, co si myslí - on mi to za pár let stejně řekne... :-)) )
Obývák jsem vždycky brala jako mojí útulnou oázu klidu. Teď tu máme uprostřed stan, v něm plyšáky, naproti odstrkovadlo, hrad, piáno, 3 koše s hračkama, tatrovku s kostkama, a na polici, kde kdysi býval japonský a čínský čajový porcelán, je počítadlo, leporela, hrací žirafa, plechový a plastový bubínek a puzzle s knoflíkama :-) je to úžasný a já to miluju, válíme se ve stanu (občas mám štěstí, když vstanu a nemám na zádech přilepenou křupku a ve vlasech sušenku - aspoň 4 dny starou :-)) Kamarádka mi poradila hračky zametat ke straně koštětem - chtěla jsem jí za to poslat čokoládu, je to vynikající nápad :-) máme už ke gauči a do ložnice mezi hračkama vyšlapanou cestičku...
Nikdy jsem mu nechtěla půjčovat mobil, klíče nebo peněženku na hraní. Mobil už mám novej, klíče pepča nosí na krku, a peníze, slevněnky do DM a doklady většinou sbírám po bytě nebo mezi hrncema v kredenci. A proč? protože je klid! :-)
Když byl pepča malinkej, proti ničemu neprotestoval. Nechával se muckat, mačkat a pusinkovat. teď mi málem jednu natáhne.. :-) když vidí, že mám v ruce jeho oblečení, zdrhá, když ho začínám oblékat, začíná ječet, když ve finále přijde na řadu čepice, je rudej vzteky a leží na zemi... nedej bože, když mu nechci dát OKAMŽITĚ!!!!! sušenku, rozplácne se na zem (obličejem k zemi) a ječí... Jako miminko když dudlal dudlík - bylo to: ejaejaejaeja, teď přijde do kuchyně, zvedne prst, ukáže na skříňku kde jsou sušenky a tak a rozkáže: ňaňaňa!!!! Když vidí pejska, udělá haf haf, když někam přijdeme - slušně pozdraví (zvedne ruku), v ČSOB (kam denně chodíme na návštěvu), všem rozdá letáčky a při odchodu udělá zdvořile pápá. Rád se loučí (bude to loučící typ - na rozdíl od zdeňka svěráka ve filmu vratné láhve - ten byl vítací typ), stačí když jde táta vynést koš, tak pepíček vzorně přiběhne ke dveřím a hezky se rozloučí, zamává PáPá :-)
A co ještě umí? Ví kde má uši, nos, oči, pupík, vlásky, zuby, lulána :-) (toho najde vždycky :-)) )pak taky už umíme vařila myšička kašičku, včetně všech prstů, jak je veliký, umíme vyhrát boj o sušenku a piškot mezi dětmi, bohužel používáme ještě zakázané chvaty a údery, máme nejvíc trestných bodů z naší dětské party, ale na jeho obranu, je jedinej kluk!!!) Umí vyndat síťovou kartu ze satelitu, přeprogramovat myčku na eko program, přepnout programy, dát troubu na 220 (spodní a hornín ohřev a horkovzduch...) vypnout a zapnout telku, dálkáčem zapnout rádio a při prvních tónech zatančí (Miluje Davida Guettu - jako maminka a Shakiru - loca loca :-)) ) když to tak čtu, umí toho víc než jeho drahý otec, jen se u toho tolik nevzteká a ještě mi nenosí kytky :-)
Poslední měsíc sám spinká v pokojíčku. Máme brečící limit (3x vstát a dost), pak ztlumím chůvičku a jen sleduju červené kontrolky, když svítí ještě za půl hodiny, jdu vstát po 4., ale to už většinou nic nesvítí :-)
Od narození ho všude taháme s sebou, po hospodách, na Kleť, po akcích, na kola - je to neuvěřitelně zcestovalé a společenské dítě. Když přijdeme na kleť, někdo si ho půjčí, když odcházíme, odněkud se nám vrátí :-) miluje vyšebrodskou 14° :-) černou :-) ale to my ne - to babička s dědou ze severu, berou si ho do hospody a objednávají 2 piva a chleba :-)
Pepánek už tu má svoje dvě lásky - Emičku a Danielku, ještě nevíme, komu ho dáme, asi podle věna (barák, auto, prachy a tak :-)) Teď nás čeká několik důležitých úkolů - nočník, hrneček a paní zubařka. i když k ní se bojím víc asi já. Budu se muset pochlapit, aby se za mě nemuselo to moje dítě stydět. Nočník bude asi trochu problém, moc se mu tam nelíbí, ale tahákem bude asi toaleťák, občas ho najdu v roztočené roli ve sprchovém koutě (ticho je rizikový faktor a znamená většinou pěknej průšvih :-)) )
tak to byl, řekněme, úvodní info email, co bylo, je a bude. Uvidíme, co bude příště :-)i já jsem napnutá jak kšandy :-)
Mějte se krásně, A+P+P
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář